Obsah

Historie

Před vznikem obce Rajnochovice se na jejím dnešním území rozkládalo několik samostatných osad. Jsou doloženy vesnice Polom, Hodonovice (pod Bílovou), Černá ves, za kostelem Kateřinice (nesouvisí s obcí na Vsetínsku), městečko Košov (zde byly dokonce i zděné domy a kostel) a další. Dnes zůstaly jen názvy místních částí Rajnochovic. V původních obcích žili dřevaři, uhlíři (pálili dřevěné uhlí), pasekáři (chov ovcí, pěstování lnu, obilí a brambor) a šindeláři (strouhali střešní krytinu "šindel").

Roku 1640 se narodil bača Mikuláš Rajnoch, který sloužil na kelčském biskupském panství. Po jeho smrti vydává olomoucký biskup hrabě Schrattenbach svolení, že jeho synové (6) si mohou na panských pozemcích nedaleko kostela postavit každý svůj domek a na vymezeném pozemku hospodařit. 8. květen 1721 (datum, kdy dostali synové Mikuláše Rajnocha svolení se usídlit) je pokládán za datum založení Rajnochovic. Ještě dnes je možno na hranicích katastru spatřit hranečníky s arcibiskupskými znaky.

Významnou událostí bylo zavedení výroby železa. V okolí Hostýna se zřizovaly hutě a hamry, poháněné vodním dílem (hamr = těžký buchar na zpracování železa). Také na území dnešní obce byla postavena vysoká pec a hamr, nedaleko dnešního hotelu Polom. Dodnes se nachází kousek odsud hospoda "Na Hamrech". Rajnochovické železné hutě mohly dát vývoji obce úplně jiný směr, ovšem v 18. století železárna zkrachovala.

Zpočátku se nově založenou obec používal název "Zálhotí", kolem r. 1730 se vžil název Rajnochovice (zpočátku jen pro část dnešní obce kolem kostela, vzdálenější místa jsou označována podle místních pojmenování jako Košovy, Kotáry apod.). 

Počet obyvatel obce se začal postupně rozrůstat. Podle pramenů bylo v Rajnochovicích v r.1775 485 obyv., v r.1835 již 960. Nejvíce obyvatel žilo v obci mezi roky 1880 - 1921 (na konci tohoto období přes 1100 ob.). Od té doby jich však postupně ubývalo, až na současných 550 stálých obyvatel.

Obec se kromě význačných kapitol své historie (viz. podtémata Pily a mlýny, Kostel sv. Anny, Lesní železnice, Plavení dříví, Rajnochovická keramika, Škola) zapsala do dějin také v době 2. světové války, kdy se stala partyzánskou oblastí a sídlem partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Památník na místním hřbitově připomíná padlé z tohoto období.

Rajnochovická keramika

Morava patřila od 18. století k evropským zemím s významnou keramickou výrobou. Významný keramický podnik vznikl kolem r. 1790 v Bystřici pod Hostýnem s výrobou módního anglického nádobí- jemné kameniny. Kvůli politické situaci za napoleonských válek a smrti zakladatele manufaktury však byla výroba v r. 1804 zastavena.

"toufárna" v Rosošném (r. 1909)Jeden z propuštěných zaměstnanců František Löbel uplatnil své zkušenosti v Rajnochovicích. S bratrem vyjednali u arcibiskupského panství Kelč povolení založit "továrnu na kameninu", dílnu, mlýn na mletí surovin a skladiště v Rosošném (byly zde výborné hrnčířské hnědočervené hlíny a železitý jíl - další suroviny byly dováženy od Blanska a Štramberka). Manufaktura prosperovala a později byly zřízeny i další dílny na Bílové (1850), na Lázech (1857), ale také v Mikulůvce a v Loukově.

Rázovitá "rajnochovská keramika" se výráběla v 19. století plných 80 let. Keramické výrobky, tzv. "toufar", měly široký sortiment: talíře, mísy, džbány, vázy, hrnky, poháry, dózy, svícny atd. Výrobky se vyznačovaly osobitým uměleckým stylem (červenohnědá kamenina s čirou glazurou, vyškrábanými bílými ozdobami, květinami, nápisy, mramorování a vtlačeno, proto byly vyhledávány a rozváženy do Rakouska, Uher, Ruska a snad až Anglie. Výrobky byly vysoce oceněny na rakouské průmyslové výstavě v r. 1845. Nějvětšího rozkvětu dosáhla toufárna v pol. 19. st.

 

ukázka rajnochovické keramiky ukázka rajnochovické keramiky
rajnochovická keramika v muzeu keramiky

 

Hospodářská krize v 70. letech 19. století a konkurence smaltového nádobí zapřičinila postupné omezování výroby a nakonec v r. 1890 úplné zastavení výroby. Toufárna byla zbourána a na jejím místě postavilo arcibiskupství obydlí pro dělníky nově zřízené pily.