Obsah
Historie
Před vznikem obce Rajnochovice se na jejím dnešním území rozkládalo několik samostatných osad. Jsou doloženy vesnice Polom, Hodonovice (pod Bílovou), Černá ves, za kostelem Kateřinice (nesouvisí s obcí na Vsetínsku), městečko Košov (zde byly dokonce i zděné domy a kostel) a další. Dnes zůstaly jen názvy místních částí Rajnochovic. V původních obcích žili dřevaři, uhlíři (pálili dřevěné uhlí), pasekáři (chov ovcí, pěstování lnu, obilí a brambor) a šindeláři (strouhali střešní krytinu "šindel").
Roku 1640 se narodil bača Mikuláš Rajnoch, který sloužil na kelčském biskupském panství. Po jeho smrti vydává olomoucký biskup hrabě Schrattenbach svolení, že jeho synové (6) si mohou na panských pozemcích nedaleko kostela postavit každý svůj domek a na vymezeném pozemku hospodařit. 8. květen 1721 (datum, kdy dostali synové Mikuláše Rajnocha svolení se usídlit) je pokládán za datum založení Rajnochovic. Ještě dnes je možno na hranicích katastru spatřit hranečníky s arcibiskupskými znaky.
Významnou událostí bylo zavedení výroby železa. V okolí Hostýna se zřizovaly hutě a hamry, poháněné vodním dílem (hamr = těžký buchar na zpracování železa). Také na území dnešní obce byla postavena vysoká pec a hamr, nedaleko dnešního hotelu Polom. Dodnes se nachází kousek odsud hospoda "Na Hamrech". Rajnochovické železné hutě mohly dát vývoji obce úplně jiný směr, ovšem v 18. století železárna zkrachovala.
Zpočátku se nově založenou obec používal název "Zálhotí", kolem r. 1730 se vžil název Rajnochovice (zpočátku jen pro část dnešní obce kolem kostela, vzdálenější místa jsou označována podle místních pojmenování jako Košovy, Kotáry apod.).
Počet obyvatel obce se začal postupně rozrůstat. Podle pramenů bylo v Rajnochovicích v r.1775 485 obyv., v r.1835 již 960. Nejvíce obyvatel žilo v obci mezi roky 1880 - 1921 (na konci tohoto období přes 1100 ob.). Od té doby jich však postupně ubývalo, až na současných 550 stálých obyvatel.
Obec se kromě význačných kapitol své historie (viz. podtémata Pily a mlýny, Kostel sv. Anny, Lesní železnice, Plavení dříví, Rajnochovická keramika, Škola) zapsala do dějin také v době 2. světové války, kdy se stala partyzánskou oblastí a sídlem partyzánské brigády Jana Žižky z Trocnova. Památník na místním hřbitově připomíná padlé z tohoto období.
Pily a mlýny
V Rajnochovicích bylo odedávna několik mlýnů a pil. Při jejich zakládání dávala vrchnost majitelům v 18. st. výhody: zdarma dostali dřevo na stavbu pily, mohli kácet pro svou potřebu suché stromy apod. Již v roce 1722 dostal Adam Rakús povolení ke stavbě mlýna na místě soutoku Juhyně a Kostelního potoka. Stával ještě před 50 lety ("Horákův mlýn"). Podle soupisu nemovitostí za účelem stanovení daní v r. 1775 bylo v obci pět vodních pil a dva mlýny. Koncem 19. st. bylo celkem 7 mlýnů, většinou i s pilami.
Pod lesním úřadem stál před více jak sto lety mlýn a pila Josefa Rajnocha. Pila i mlýn dobře prosperovaly, před koncem 19. st. měl však majitel časté neshody s panstvím (zvláště v době plavení dříví, kdy mu nešlo na mlýn dostatek vody). Znechucen prodal celý svůj majetek. jeho "výminek", dřevěný domek vedle pily, typické valašské stavení, stojí dodnes (č.p. 11).
V r. 1903 postavilo arcibiskupské panství místo staré vodní pily novou parní pilu. Pila měla 60 zaměstnanců a poskytovala práci i pasekářům, kteří i s kravskými potahy dováželi klády. Závod se rozrůstal později i o traktory a další techniku. V takové konkurenci pochopitelně soukromé pily zanikly.
V současné době se v Rajnochovicích nachází dvě pily, přičemž největší pila je ve své činnosti už jen pozůstatkem původní arcibiskupské pily. Druhá menší pila se nachází u kostela před farou.
 |
 |